Jindřich Zeithamml
Sochařská výstava Jindřicha Zeithammla představí dílo umělce, usilujícího o přesah umělecké tvorby nad osobní rovinu. Zeithammlova instalace v architektuře budovy Galerie Benedikta Rejta vytváří prostor, ve kterém si harmonie bere první hlas.
JINDŘICH ZEITHAMML (1949, Teplice) patří mezi zásadní představitele zdejší současné sochařské tvorby s mezinárodním přesahem. V roce 1968 v počátcích normalizace odešel z pražské AVU, pár let poté následovala emigrace. Zprvu našel azyl v Itálii, později se usadil v Německu. Od roku 1976 zde studoval na Umělecké akademii v Düsseldorfu u profesora Norberta Krickeho. Do Čech se se vrátil v 90. letech, v letech 1995-2016 vedl na Akademii výtvarných umění v Praze Ateliér Socha 2, známý také jako „škola Jindřicha Zeithammla“.
Ve své abstraktní tvorbě vychází Jindřich Zeithamml ze základních geometrických útvarů čtverce, kruhu, a koule:
„Zabývám se kruhem a čtvercem, anebo lépe řečeno cestou od kruhu ke čtverci, a naopak, od čtverce ke kruhu, vztahy mezi vnitřním a vnějším, prostě proměnou, která se děje mezi rovným a křivým nebo mezi křivým a rovným tvarem. Něco se rozvine, potom stáhne a zase rozvine, těžko se to vysvětluje, jde o to, aby člověk mohl dýchat, aby dílo bylo-je to takové divné slovo, ale nenapadá mě nic lepšího-volné, velkorysé. Zajímají mě věci, které jsou zároveň v klidu a zároveň v pohybu.“
Vedle převažující abstraktní tvorby je také vynikající portrétista, jeho busta Karla III. Schwarzenberga je osazena v portrétní galerii v budově Národního divadla v Praze.
Pro Zeithammla je důležitý je materiál ve své podstatě. Povrch svých soch často pokrývá plátkovým zlatem a stříbrem. Přítomnost užité materie je zásadní. Co je nahoře, je také dole, paralely hmota-duch jsou v Zeithammlově tvorbě nasnadě. Bezpodmínečnost úsilí o přesah skrze znovu a znovu vyjevované principy harmonie mu dovolují, samozřejmě v patřičných mezích člověka tady a teď na zemi, vědomou účast na božské hře.
Jindřich Zeithamml. Autor fotografie Jan Horáček.
